Nebyl jsi na vojně, nikdy jsi díkybohu nezažil válku a navíc ses v Martě ocitl v jakémsi bezčasí. Čeho ses v tak nejasně definovaném prostředí přidržoval, když jsi hrál postavu Marka?

Ta válka je tam přítomná v mnoha situacích, kdy je potřeba sehrát naprosto konkrétní reakci na konkrétní ohrožení. Kdykoliv například vycházím z domu, otec se dívá, jestli je vzduch čistý. Jestli jsem o té válce nějak přemýšlel, tak jedině v tom mechanismu, že si jí musím být neustále vědom.

Pan Novotný, který v Martě hraje tvého otce, byl na konzervatoři tvým ročníkovým vedoucím. Jak se ti s ním hrálo? Role ti velela na konci filmu ho dokonce zbít...

Hraní s ním bylo spíš o jeho přístupu ke mně, protože já ještě nemám tolik zkušeností, abych mohl srovnávat, jak se s kým hraje. Radil mi, byla to taková otevřená hodina. A ta rvačka byla celá v jeho režii. Vymysleli jsme, jak by asi mohla proběhnout, a snažili jsme moc se s tím nepárat. Přemýšleli jsme o detailech, díky kterým by ta scéna vypadala surovější. On se oddaně nechal kopat do břicha a ještě si říkal o víc, takže jsem ho chtě nechtě kolikrát kopnout fakt musel.

Co dalšího jsi musel kvůli natáčení Marty podstoupit?

Už předtím mi režisérka Marta decentně navrhla, že bych si mohl spravit postavu: byl jsem takový oplácaný městský kluk. Začal jsem víc chodit pěšky a nakonec jsem od začátku do konce natáčení přišel o dvanáct kilo. Pak jsem měl vylézt na strom, ale bál jsem se, takže mě nakonec vyvezli plošinou. Taky jsem musel vyvrhnout srnu, ale to bylo jako dělat karbanátky z hodně masa. Největší hrdinství, které jsme si tam prožili všichni, ovšem bylo to nonstop nasazení: dvacet čtyři hodin na place, bez elektřiny, bez teplé vody a bez toho, abychom věděli, co bude za hodinu a kdy se dostaneme domů. Pořád to nevypadalo, že už to bude hotové.

Přemýšlel jsi, kam s Martou v závěru filmu odcházíš? Ten konec je hodně otevřený.

Odcházím, protože si myslím, že kdekoliv jinde to bude lepší než doma. Doufám, že ten útěk nevypadá na blind, protože Marek je podle mě dost rozhodný a racionální. Dělá věci záměrně a na sto procent, i když třeba nemá všechno úplně promyšlené. Ten jeho odchod s Martou je možná jen pobláznění; kdyby ho v tom lese někdo nezastřelil a někam by spolu došli, asi by jim to moc dlouho nevydrželo. Třeba by se i jednou vrátil domů.

A jak sis přebral to zastřelení?

Tenhle záběr jsme točili několikrát a já jsem si při něm pokaždé představoval něco jiného, takže záleží na tom, jaká verze se nakonec použila. Možná jsem tam zrovna viděl Martu, možná nějakého vojáka - uvidíme, jak to lidé dekódují.

Je podle tebe důležité, že Martu točila ženská režisérka? Že by ten film vypadal jinak, kdyby ho režíroval muž?

Důležité je myslím hlavně to, že Marta není jen režisérka, ale i spoluautorka scénáře. Ten nejdřív působil trochu naivně, ale Martina vize se jím prokousala hodně osobně. Ta vize je podle mě hodně mužská, syrová, krvavá, i když v jejím případě se asi nedá mluvit o nějakém mužském a ženském přístupu, protože Marta je prostě Marta. Ale bylo by zajímavé dát ten scénář nějakému chlapovi, nechat ho, ať si s ním udělá co chce, a sledovat, jak by vnímal vztahy v té chalupě a kolik by věnoval komu pozornosti.

Trávili jste hodně času na place v lesích, ale zároveň jste věděli, že nejste ani hodinu cesty od Prahy. Musel ses do role Marka "přepínat", nebo jsi do ní vklouzával už jen tím, žes přijel na plac?

Já jsem Martu točil během hektické části svého života. Praha pro mě znamenala tisíce problému a telefonů - a potom první, co se stalo, kdykoliv jsem přijel na plac, bylo, že mi zašpinili nehty, oblékli mě do otrhaného vaťáku, vyváleli mě v lese a nechali mě několik hodin potmě čekat na jeden záběr (smích). Myslím že ta strhanost a únava je tu dost autentická. Aspoň na mě ta role vždycky padla automaticky hned jak jsem přijel.